Hledat

Informace


Fotogalerie

Nejnovější fotka

fotogalerie

Návštěvnost

Líbí se Vám stránky?

  1. ANO - výborné 1774
  2. ANO 1127
  3. NEVÍM 1036
  4. NE 960
  5. NE - strašné 933


Kalendář akcí

Rozsvícení vánočního stromku

30.10.2017

3. prosince 2017

Na návsi, horký punč, vánoční stromeček

Brány pekelné se otevírají v Šalmanovicich

30.10.2017

5.prosince 2017

Mikuláš a čertovská obhlídka

Myslivecký bál Šalmanovice 2018

30.10.2017

20. ledna 2018

Mysliveské sdružení Šalmanovice-Nepomuk pořádá od 20:00h v místním sále bál. Hrají Kameňáci.

Kontakt

Odkazy

Organizace a spolky

Osvětová BESEDA
Sbor dobrovolných hasičů
Myslivecké sdružení
ZO VČS Šalmanovice

V obci je nebo není

Požární zbrojnice: 2x ANO
Telefonní budka: ANO
Vodovod: ANO
Plynofikace: NE
Kanalizace: NE
Škola: NE (4km)
Pošta: NE (4km)
Zdravotnické zařízení: NE
Policie: NE
Obchod smíšené zboží: NE
Místní hostinec se sálem: ANO
Zastávka ČSAD: 2x ANO
Zastávka ČD: NE (7km)
Knihovna s Internetem: ANO
Místní bezdrátový rozhlas.

Reklama



Závody psího spřežení

26.08.2014

Závody psího spřežení

            Mezi obcemi Šalmanovice a Borem se na samotě obklopené lesy a rybníky v chráněné krajinné oblasti Třeboňska nachází Dvůr Kojan. Majitel, Horst Maas, zde chová psi husky, používané k tažení saní. Ve dnech 26. – 27. října 2013 se statek a jeho okolí stalo dějištěm IV. Mezinárodního závodu psího spřežení – OLD MUSHER RACE. Jehož zakladatelem je právě Horst Maas, který patří mezi musherské legendy. Psům se věnuje již třicet let a zúčastnil se i největšího závodu na světě Iditarod na Aljašce. Trať závodu měří 1800 km a jezdí se v opravdu extrémních podmínkách.

Nyní se vrátím zpátky na Kojan. Původní záměr závodu byl ten, že bude určen pro „staré“ mushery, kteří již aktivně nezávodí. Ale už při druhém ročníku byl o závody obrovský zájem a tak vznikl již tradiční, mezinárodní závod psích spřežení. Letošního ročníku se zúčastnili musheři z České republiky, Rakouska, Německa, Španělska a Polska. Trať byla dlouhá 7 km. Bylo zde možno vidět evropské saňové psy, sibiřské husky a malamuty. Jen to počasí závodům letos nepřálo. Zde platí pravidlo čím větší zima, tím lépe pro psy. Příprava i samotné závody jsou velmi náročné po stránce organizační a zde patří jeho organizátorovi za jejich přípravu i průběh velké uznání a poděkování.

Závodu „Old Musher race“ se zúčastnil i můj kamarád Zdeněk Gregor z Boru. Využila jsem této příležitosti a položila mu několik zvídavých otázek.

Jak ses k tomuto zajímavému koníčku dostal a jaké byly tvé začátky?

Mým kamarádem a zároveň učitelem je Horst Maas. Je to můj velký vzor a musher. U něho jsem občas psí spřežení vyzkoušel. Jednoho dne jsem přišel na jeho tréning a on mi řekl: „ Tady máš sedm psů a Go Mushing!!!“ Takže si dovedete představit mé začátky. Asi půl roku se mi psí spřežení zamotávalo a psi si jeli, kam chtěli, bez ohledu na moje povely. Nejednou jsem to chtěl vzdát, ale když máte sedm aljašských husky, tak to přece nemůžete vzdát. Tak začínala má nová životní etapa.

            Vzpomínáš na své první závody?

Mé první závody byly v rakouském Reingers a má nervozita by se dala krájet. Psi byli, na rozdíl ode mě, ve výborné kondici. Stále však měli tendenci zatáčet tam, kam chtěli oni. Při mé první odbočce zabočili pochopitelně na opačnou stranu a ze spřežení byl během vteřiny jeden velký psí chumel. Nakonec vše dobře dopadlo a dokonce jsme se umístili na skvělém prvním místě. Od té doby jsme se postupně sžili a já dostal chuť nejen jezdit, ale i vyhrávat.

            V jakých zemích si se svými čtyřnohými svěřenci závodil a jaký závod považuješ za svůj největší úspěch?

Nejdál jsem byl ve Finsku a Norsku, ale nezávodil jsem. Tam jsem dostal možnost poznat tvrdé podmínky Skandinávie. Byla to obrovská zkušenost a poznání, čeho jsou tažní psi schopni, včetně toho, co udělají pro člověka. Najel jsem za deset dní 1200 km při denní teplotě – 15°C a noční teplotě – 30 °C. Od té doby je pro mě Skandinávie zemí snů.

Za svůj největší úspěch považuji každý dojetý závod. Pokud mám vzpomenout některé úspěchy. Za největší považuji mistrovství České republiky, kde jsem již dvakrát po sobě získal druhé místo a jednou místo třetí. Dalším mým velkým závodem byl Šediváčkův long v Orlických horách. Jedná se o závod etapový na 230 km a tady jsem se umístil na pátém místě. V rakouském Sandlu na trati 2x12 km jsem obsadil první místo. Nemohu nezmínit 6. místo v polské Jakuszyce, což je jeden z největších evropských závodů.

            V jakých nejdrsnějších podmínkách si závodil a máš někdy strach?

Strach, ten mě provázel při prvních závodech. Teď už před startem cítím jen velké napětí, které po startu opadne. Dramatické bývají noční jízdy s povinným bivakem. Což znamená, že si vezmete vše potřebné pro sebe a psy a musíte přespat ve volné přírodě. Zde se musíte spolehnout jen na sebe a své psy. Nejmrazivější bivak jsem zažil v Orlických horách, kdy noční teploty dosáhly k – 25°C.

Jak ovlivnili psi a mushing tvůj život?

Je to můj velký koníček a jako každý koníček chce své. Chce to plno času, péče, lásky, ale i odříkání. Mí psi a mushing, jako takový, mi změnil život a jsem za to rád. Není nic krásnějšího, než se psím spřežením brázdit nekonečné sněhové pláně.

Zdeňku, děkuji Ti za velmi zajímavé povídání, a přeji hodně zdraví a životního elánu tobě i tvým čtyřnohým miláčkům!

Ptala se Martina Korandová  

Šalmanovické povídání aneb účastníci zájezdu na Moravě 2013

20.06.2013

Šalmanovické povídání aneb účastníci zájezdu na Moravě

Za poslední léta se v Šalmanovicích konalo mnoho událostí. Probíhaly zde přípravy na různé akce, ať už to bylo setkání rodáků, výročí obce Šalmanovic, masopusty, dětské dny, flámy, fotbálky nebo různé brigády spojené s těmito akcemi. Pořád se něco dělo. Pro ještě větší zpestření, odpočinek, kulturní zážitek, možnost užít si legraci s lidmi, se kterými se všichni známe a samozřejmě také trochu jako poděkování za snahu a za všechny ty přiložené ruce k dílu se SDH Šalmanovice rozhodlo uspořádat zájezd na Moravu.

            Brzy ráno v jednu květnovou sobotu jsme se všichni sešli na zastávce v Šalmanovicích. Přesto, že nám na cestu spadlo několik obávaných kapiček deště, neztráceli jsme dobrou náladu. Cesta ku podivu utekla velmi rychle. Někteří v autobuse dospávali, jiní si zase povídali anebo poslouchali písničky od pana Pavlíka, který hrál na heligonku společně s panem Junkem, který brnkal na svou vlastnoručně vyrobenou basu. Hudba nás ještě více naladila na výlet, kam jsme měli namířeno.

            První zastávkou byl mramorový hrad Pernštejn. Historií hradu a jeho majitelů, od gotiky až po dvacáté století, nás provedla mladá slečna, která z naší návštěvy byla dosti rozpačitá. Bezmála čtyřicet pět nadšených lidí chtělo vědět, co nejvíce informací. A tak se stalo, že tu někdo šlápnul do zakázaného prostoru, jiní se zase rozvášnili nad debatami o hradu. A možná i proto nás průvodkyně nechala podívat se do zrcadla, které prý podle pověsti bere krásu. No uvidímeJ.  Za zmínku stojí určitě věž jménem Barborka, kde jsme se mohli nechat unést krásou čtyř různobarevných oken symbolizujících čtyři roční období. Ke konci prohlídky nás udivil nekonečně táhnoucí se křik. Všichni zpozorněli a šli se podívat, odkud ten zvuk vychází. Došli jsme do tamější knihovny a místo bílé paní, kterou všichni čekali, jsme spatřili smějící se jednu z našich účastnic zájezdu. A copak ji tak mohlo rozesmát? Nahlédli jsme přes zábradlí dolů a tam stál starý vycpaný vlk bez ocasu a na sobě neměl skoro žádnou srst. S úsměvem na rtech vycházeli z hradu všichni, dokonce i slečna průvodkyně, která si oddechla, že to má za sebou.

            Po dobrém obědě nás čekala další část zájezdu. To už jsme byli ve Znojmě a přesouvali se na Znojemský hrad. Prohlídka byla dosti rychlá, ale interiér hradu nás mile překvapil. V hradním příkopu někteří z nás navštívili ještě expozici dravých ptáků. Jiní se šli zase občerstvit do místního stánku, odkud byl však nádherný výhled na řeku Dyji.

            Za celý den bylo kulturního vyžití spoustu. V podvečer začala zábava, jedlo se, pilo se, zpívalo a tančilo. Pan Řezníček nám ze svého vinného sklípku dopřál, co nám jen na očích viděl. Od výborně připraveného domácího gulášku, ještě lepšího vínečka bílého i rudého, po skvěle přátelsky uvolněnou ochutnávku a představení svých vín. K tomuto super večeru nám zahrála báječná parta lidí. K již výše zmiňovaným muzikantům se přidal ještě Štěpán Král s druhou heligonkou a paní Pavlíková, která hrála s vervou na bicí. Utvořili spolu úžasný celek. Po několikáté sklence vína nás dokonce napadlo sestavit rádoby „masopustní“ koledu, aby pan Řezníček viděl také něco z našich tradic. Za doprovodu písně Červená růžička jsme pro „pana hospodáře z jeho poctivého příbytku“ zatančili masopustní kolečko. A když zazněla písnička Šestého července „SOKOLÍCI“, okamžitě jsme zaujali své pozice na lavičkách, kde nás tlak společného objetí pohupoval ze strany na stranu.

            K ranním nedělním hodinám se většina lidí vydala na kutě do zdejšího kempu. Za ranních hodin jsme hned zase odjížděli. Tentokrát byla na programu prohlídka Skanzenu, muzea v obci Strážnice na jihovýchodě Moravy. Sluníčko pěkně hřálo a my se vydali po stopách lidové architektury významných mikroregionů Slovácka. Průvodce nás úžasně vpravil do života našich předků. Poté jsme zavítali do malebné restaurace, která byla laděna do selského stylu. Po malém občerstvení jsme nastoupili do autobusu a vydali se směrem do Ivančic. V místním restauračním zařízení měli pro nás připravený oběd, samozřejmě vepřovou s knedlíky a se zelím. 

                Do sytosti najedeni, napiti, příjemně unaveni a spokojeni jsme dávali Moravě poslední pozdravy. Řidič Karel Zeman nás zodpovědně odvážel zpět domů do našich krásných jižních Čech. Byly to dva, myslím, dobře strávené dny s kamarády, známými a také spoluobčany. Jsem ráda, že ještě dokážeme dát takovou velkou partu lidí dohromady, že můžeme zažít společně spoustu legrace a zábavy.

            Obrovské díky patří Karlu Zemanovi za skvělé řidičské schopnosti a pevné nervy. Muzikantům za výborně odehrané písně a výdrž, ale určitě i ostatním účastníkům zájezdu, kteří se více méně snažili dodržovat časy prohlídek a odjezdů, bez kterých by to nikdy nebylo ono.

Lucie Králová

 

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | podmínky | Správce stránek a prohlášení o přístupnosti | mapa stránek